Nenávídím reggae! a covery celkově...

Don't panic? Nemožné.

Nedá se to popsat.

Adélka právě usíná...

S tím koncem dosavadního života jsem měl pravdu.


// Slyšeli jsme znít jeruzalémské zvony.

Tumorou

Chápete to?

CHÁPETE TO?

Ať se tomu kdo chce posmívá...

Zítra končí můj dosavadní život...

O mém životě, který nikdy životem nebyl

Narodila jsem se ve městě, které již neexistuje. Milovala jsem se s mladíky, kteří již nejsou mezi námi. Plavala jsem v řekách, jež už žádné břehy neomývají. Hladila jsem zvířata, která už nevydají žádný zvuk. Nakupovala jsem na trzích, které jsou už dávno zapomenuty. Ležela jsem na místech, stála, smála se, která už nejsou k vidění. Trhala jsem ovoce, které před dávnou dobou shnilo, bylo snězeno a vyloučeno.

Místa, která jsem navštívila, lehla popelem v dobách, kdy já jsem odcházela. Mileci odcházeli mezi mrtvé, když já jsem je opouštěla. Zvířata padala mrtvá k zemi, když jsem dohladila jejich čelo, záda, krk...

Nikdy jsem si nepřála být paní Smrti, ale... kdo si vybírá svůj osud, už žádný osud nemá, že?

Viva la Citrusové plody

Vzal její mrtvolu a kopal, dokud nebyla celá modrá. Krev se po smrti sráží rychle.

Člověk - ze zoufalství...

Hudba se hromadí v uších a drásá bubínky. Takový klid... Kopl ještě dvakrát a potom padl na zem.

Člověk - ze zoufalství...

Krájel ji na proužky. Plátky. Pomeranč.
Viva la Citrusové plody!

Člověk - ze zoufalství...

***


Zabil ji, kopal a krájel. Následně ukrojené kusy sušil kulmofénem. Když ho našli nad podivnými pruhy čehosi, smál se jako o život. "Kulmofena... Já ti dám...," smál se mezi pološílenými skřeky.


Zabil ji, kopal a krájel. Následně ukrojené kusy sušil kulmofénem.

A všichni se divili.

***

Člověk - ze zoufalství...

Looking for love in glasses of wine

Come and tell me
what you wonna be

but why?
when you´ll die
you´ll be
everything for everyone

Ano.

Jsem ve škole. Mám poslední hodinu. A odpoledne? Jdu ven s Ádou, mámou a tak dále.

Ano, to je pravda.


Ano.

God

Václav Havel
*5. 10. 1936 Praha

spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky


Václav Havel vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním dvacátých až čtyřicátých let. Tento fakt se stal důvodem, proč mu komunistická moc po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 nedovolila dále studovat. V první polovině padesátých let proto nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium (ukončil ho v roce 1954). Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou z vysokých škol humanitního směru, a proto se rozhodl studovat na škole technické. Ekonomickou fakultu Českého vysokého učení technického ale po dvou letech opustil.

Kulturní tradice rodiny orientovala Václava Havla k humanistickým hodnotám české kultury, v padesátých letech potlačovaným. Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře "Eduard", který se později stal základem hry "Ztížená možnost soustředění".

V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, a jakkoli oba pocházeli z odlišného prostředí, brzy se velmi sblížili. Po osmileté známosti se v roce 1964 vzali, a od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře.


//zdroj: www.vaclavhlavel.cz

Je?

Tak... právě sedím v počítačové učebně ve své nové škole. Počítače svítí a my... se bavíme o krevních skupinách. Naše profesorka je afektovaná asi jako Dáda Patrasová.


A tak si říkám... Je všechno v pořádku?