lehnu si na polštář /nebo kamkoliv jinam/ a prostě nespím. nevím. co mám dělat ? zvláštní.
přemýšlím. nemělas mi to říkat. nebo měla. nevím.
pomalu ale jistě se cítím bezvýznamnější a bezvýznamnější. v tobě. u tebe. nevím, čím to je. nevím.
já vlastně nic nevím. to je smutný. achjo.
chytám tvoje achjo.
dneska jsi mě vlastně odehnala a v tu chvíli mi to přišlo dobře, při rozobru v mojí nespací hlavě už to tak nevidím. je to ... pochopitelný. proč by ses se mnou vlastně měla bavit ? já vím, pytel a poloprázdnej pytel, ale v situaci, jaká je teď, je pytel nepytel nutný uvažovat nad tím, že jsem vlastně přítěž. a otrava. a gavel. ale to je jiný, protože to celou dobu bylo vlastně jinak.
chtěl bych mít rád praye a chtěl bych nenávidět praye. děje se obojí/e a je to špatně. celý je to špatně.
uvažuju o revoluci ve své hlavě. ve svým myšlení. proč to nezkusit ? a proč to ale zkoušet, když to vlastně jenom bolí.
když jsi dnes plakala, tak jsem myslel, že se rozpadnu. to bylo
v realu
to vidět
bože. /nebo kdokoliv jinej
coldplay mi zachraňujou krk. a ledviny a zbytek těla. od rozpadu na kousíčky, na ulici, na záchodě, v posteli, v lavici, na chodbě, na balkoně. všude.
když jsem unaven, mám tendenci popisovat věci rozvětveně a zbytečně do detailů. někdy z toho vznikne skvělost /mm/ a někdy nic. jen mnoho vět o něčem, co vždycky pochopím jen já. a někdy ty. a někdy nikdo.
není příjemný být v té kuchyni, vidím tě tam na zemi s plackama v ruce, jak říkáš, že je sbíráš, ale jsou k ničemu, protože je nemáš k čemu nosit. vidím tě tam. teď. pořád.
zítra španělština. dneska. mám jít spát ? nevstanu. snad mě vzbudí lucie. která to mimochodem naprosto chápala a nabízela mi, že mám jít ještě za tebou. je docela ráda sama.
vždy jsem potřeboval společnost. a pak zničehonic. klid, jen ticho a já. a někdy chris martin. ale žádná áda a lucie, ševa. teď, v posledních pár dnech je to strašně jiný, být sám. definitivnější.
už nikdy neplakej, san.
