práh /

nasátá poesií štěstí
překročila práh bolesti
zakopla

nesnaž se to zvládnout
nesnaž se to pochopit

uchopila sekeru
zabodla

dřevo skříplo
práh na dva kusy



neznám nikoho
s takovým nadšením


pro nezvládnutí situace

uteču

opakem všeho je nic
opakem ničeho je láska


přes oko
přeskok



mám rád tvoje představy o světě
evokujou mi nic

většinou je to samostatná jednotka
založená na tvým žalu
a mé sebedestrukci


přeskok
přes
mramorovou sochu

zobrazuje bolestný věci

neumíš to popsat
a je to dobře


přes oko
budoucnost


je vřelá

budoucnost je přeskok přes mramorovou sochu




když ti položím všechno na bedra
neutečeš



když uteču


položím ti všechno na bedra

gavel's agony

chci prostředky
na sametovou mašli
barvy změny

nakonec ji našli


uprostřed lesa
potřísněnou zkušeností
nechtěla právníka

chtěla štěstí


potřebujem chvíli
k rozpoznání pravdy
lehni si


zemřu tu před tebou hlady



______________________________________________________________________________________________________

nezajít daleko.



některý věci se nezmění nikdy.

SAN

lehnu si na polštář /nebo kamkoliv jinam/ a prostě nespím. nevím. co mám dělat ? zvláštní.

přemýšlím. nemělas mi to říkat. nebo měla. nevím.

pomalu ale jistě se cítím bezvýznamnější a bezvýznamnější. v tobě. u tebe. nevím, čím to je. nevím.

já vlastně nic nevím. to je smutný. achjo.

chytám tvoje achjo.


dneska jsi mě vlastně odehnala a v tu chvíli mi to přišlo dobře, při rozobru v mojí nespací hlavě už to tak nevidím. je to ... pochopitelný. proč by ses se mnou vlastně měla bavit ? já vím, pytel a poloprázdnej pytel, ale v situaci, jaká je teď, je pytel nepytel nutný uvažovat nad tím, že jsem vlastně přítěž. a otrava. a gavel. ale to je jiný, protože to celou dobu bylo vlastně jinak.


chtěl bych mít rád praye a chtěl bych nenávidět praye. děje se obojí/e a je to špatně. celý je to špatně.

uvažuju o revoluci ve své hlavě. ve svým myšlení. proč to nezkusit ? a proč to ale zkoušet, když to vlastně jenom bolí.



když jsi dnes plakala, tak jsem myslel, že se rozpadnu. to bylo

v realu

to vidět


bože. /nebo kdokoliv jinej



coldplay mi zachraňujou krk. a ledviny a zbytek těla. od rozpadu na kousíčky, na ulici, na záchodě, v posteli, v lavici, na chodbě, na balkoně. všude.

když jsem unaven, mám tendenci popisovat věci rozvětveně a zbytečně do detailů. někdy z toho vznikne skvělost /mm/ a někdy nic. jen mnoho vět o něčem, co vždycky pochopím jen já. a někdy ty. a někdy nikdo.


není příjemný být v té kuchyni, vidím tě tam na zemi s plackama v ruce, jak říkáš, že je sbíráš, ale jsou k ničemu, protože je nemáš k čemu nosit. vidím tě tam. teď. pořád.


zítra španělština. dneska. mám jít spát ? nevstanu. snad mě vzbudí lucie. která to mimochodem naprosto chápala a nabízela mi, že mám jít ještě za tebou. je docela ráda sama.



vždy jsem potřeboval společnost. a pak zničehonic. klid, jen ticho a já. a někdy chris martin. ale žádná áda a lucie, ševa. teď, v posledních pár dnech je to strašně jiný, být sám. definitivnější.




už nikdy neplakej, san.