Sídliště Barrandov, konečná stanice. Prosíme, vystupte.

Sedíme na Andělu, čekáme na tramvaj domů, jsou asi čtyři hodiny ráno. Už nějakou dobu pozorujeme kluka, (muže, idiota, nácka...) který kope do, v okolí ležících a stojících, věcí. Očividně si připadá drsně a zajímavě. Fuj. Tramvaj přijíždí a my k ní míříme. Do prostředních dveří prvního vagonu se snaží vstoupit onen kluk (muž, idiot, nácek...) a tváří se jako king kingů všech nejkingovatějších kingů. Adéla - procházejíc kolem něj - utrousí "To je ale frajer!". Reakce přichází okamžitě. "Co je, kundo?!," ozve se nám za zády. Smích, nastoupení do zadního vagonu, smích...

Vítek a Áda, noční tramvaj, Praha, přibližně pul paté ráno.

Přichází obavy. Kluk (muž, idiot, nácek...) měl při sobě dva své kamarády, kteří nepůsobili o nic chytřeji. A všichni tři byli svalnatí a velcí... až hanba. Co když vystoupí na konečené jako my? Co budeme dělat? Adélu znásilní a Vítka zkopou a domlátí tak, že na to ani jeden nezapomenou.





Vítek a Áda, Sídliště Barrandov (konečná stanice), Praha, před třičtvrtě na pět ráno.

Áda a Vítek vystupují. A ano, je to tak. Kluci (muži, idioti, nácci...) vystupují taktéž. Skara! Do prdele svatýho Petra!

Rychle jdou opačným směrem než oni. Kmitají nohama... A je to tak. Ti krásní a milí nácci (teď už "jen" dva) jdou za nimi. To ne! TO NE! Panika! Konec světa! Ti je vyřídí jako nic, když budou chtít! A taky že chcou. Vítek a Áda vyděšeně kráčí směrem k policejní stanici.

"Tam nám nic neudělají! Před policajtama nám nic neudělají!," podotýká Vítek.
"Jo? Tak to není ale vůbec jistý!," má pravdu Áda.

Krásní a milí agresoři totiž (po krátkých manévrech obcházení, kterým chtěli nadběhnout Vítkovi a Ádě) dusali přímo za nimi.

Tak to začíná být vážné! Poslední ohlédnutí Vítka prozrazuje tušené a děsivé pohledy. Muži (kluci, idioti, nácci...) běží za nimi. Ne! NE!



Totálně vyklepaní A a V běží také. Třesouc koleny odolávají pokušení poblít se strachem a zatáčejí za roh. "Jo! Vždyť tady za rohem je už můj barák!," orientuje se Vítek. "Klíče!," křikne a Adéla je mrštně vytahuje z tašky. Za moment jsou opravdu u vchodových dveří, za další moment jsou za nimi.



Absolutně vystresovaní lezou do výtahu, o 15 vteřin později z výtahu a za chvíli (úplně stejně vystresovaní) vchází do Vítkova pokoje.



Kouří, pobaveně a zároveň vystrašeně se baví o chvílích, které prožili.



Adéla jde do koupelny, lehá si do postele, usíná...



Vítek sedá k počítačí a kliká... w w w tečka b l o g g e r tečka c o m.



***



Ty vole! My žijem´!



Vážně jsme se málem posrali strachy!