Ahoj. Jmenuji se Lenka a nemám ruce. Tento příspěvek za mně píše má teta, taktéž Lenka. Je moc hezká, má modré oči, zvláštní úsměv a ruce. Ale jaké... krásné. Nepopsatelně.
Narodila jsem se bez nohou. Maminka se moc durdila, že nejsem ONA, že nejsem vysněná, že nejsem princezna a nikdy nebudu tancovat valčík.
Ale po čtyřech letech mi nohy narostly. Z ničeho nic - byly tam. Maminka byla štěstím bez sebe! Její dceruška má nohy!
Všichni na mé nožičky koukaly jako na zázrak!
Ach, ja krásné časy to byly.
A potom maminka umřela.
/When you loose something you can´t replace.../
Bylo to moc smutné. Moc moc smutné a já jsem také byla moc moc smutná.
Žal mně zachvátil natolik, že mi zase zmizely nohy. Jednou v noci, cítila jsem to. Byl to strašný pocit, příšerný! Když vám do těla zarůstají nohy... chce se vám plakat. A já jsem také plakala.
Tak nějak jsem začala mizet celá - nemyslím jen duševně, doopravdy, mizela jsem. Byla jsem průsvitná, zakalená... Ubíhaly mi roky a já mizela. Postupně. Ale jistojistě jsem mizela. Každý večer jsem utíkala do jiného světa, jinam, pryč... Z pokoje už jsem se nesnažila dostat.
Když mi zbylo jen tělo, už jsem na nic nemyslela. Už jsem jen, jako velké nechutné vajíčko z hlavou, ležela a koukala. Koukala do stropu a ve skvrnách na stropu jsem viděla Svět.
/Those who are dead are not dead, they´re just livin´ in my head.../
Znala jsem ho jen chvíli. Jen párkrát prošel mým pokojem. A... už jsem to věděla. Věděla jsem, že ho miluji. Že bude mým mužem. Že budeme spolu šťastní... že s ním já budu konečně šťastná... Z toho štěstí jsem se zcelila. Byla jsem celá, měla jsem tělo, ruce, nohy - úsměv.
/Open harted as a heart can be.../
Zavrhl mě. Že nejsem ta pravá.
Pch! Pravá!
Copak v tomhle světě plném hnusu, bídy a podivností vůbec existuje někdo pravý?! Pravé si musíme vytvářet! Ne na ně čekat.
Zlomil srdce, otevřel oči. Přestala jsem být tou hodnou holčičkou. Už jsem nebyla ta usměvavá a pokorná. Teď přišel čas pro jiné věci.
/Confusion that never stops - closin´ walls and tickin´ clocks/
Dělala jsem naschvály.
Vykousla jsem si jazyk. Málem jsem umřela.
Vypíchla jsem si oko. Málem jsem umřela.
Usekla jsem si ruku. Málem jsem umřela.
Usekla jsem si druhou ruku. Málem jsem umřela.
Ukousla jsem si bradavku. Málem jsem umřela.
Ale vždycky jen málem. Aby se na mě museli dál divat. Koukat na to, jaký netvor se ze mě stal. Kvůli nim.
***
Ševo, nikdy se nepřestaneme bavit, protože každý můžeme navzájem za znetvoření toho druhého.
