+

po stopách

vrátit věci na původní místo

určení

není

bezpečno





nalistovat hromadu smetí

a lavice trestanců

povstane

nesměle

smí kupovat svobodu

plnost

po čichu našel to místo a uklidnil se.

"dělej.
ty kreténe

dělej."

začal hrabat. hlína byla nejdřív suchá, jako vzduch okolo, ten ale po chvíli zaplnila známá vůně a půda byla mokrá a neukotvená. hrabal dál a dál. neviděl hlínu, viděl svět. kousky věcí, kterých se dotýká a které se tím mění navždy - stejně jako on už nebude ten, kdo se jich nedotkl.

po kouscích odhrnoval stoly, pouliční lampy a sušenkové dózy. něco ho zaráželo, ale neuměl poznat, co to je. nebyl naladěn na řešení věcí okolo, jen dělal, co musel. dělal, co dělal. hrabal.

"doprdele
jestli ho dneska nezahrabem tak je to -
no
co na to tak čumíš, dělej !"


pomalu se dostával k myšlenkám. už nesahal na slepecké hole ani na péra do gaučů, začal cítit proudy silných dojmů, které mu proudily tělem. zpracovával je. postupně - a velice pomalu - začínal chápat, proč. proč jsou želvy nejpomalejší, proč srdce bije, proč rosteme. proč je slunce denním králem. proč má pták zobák.

nic není jen tak, šeptalo mu cosi
proudy

nehmota.



sílilo to. postupovalo a hořklo. začínalo vřít.

výbuch, síla.

uvědomění.
plnost.



otočil se na svého pána, postavil se a zadní a v klidu mu vysvětlil, jak se věci mají.

"děkuju.
už to -"

zadíval se svému pánu do obličeje a usmál se. proč to neviděl dřív, vždyť je to úplný ubožák.

"už to chápu."


opustil to místo pomalu, nechtělo se mu spěchat.
narodil se k čichání, čůrání, přátelskosti a věrnosti.


nyní absolutní vědomí všeho tepalo jeho světem.