Jodlejdý, jsem tady! Jsem v tom krásném městě, po kterém mám celou dobu absťák...
Zdůrazňuji, že po městě - ne po lidech. Teda... až na maminku, jak jinak.
Jel jsem STUDENT AGENCY busem a strašně mě to zmohlo. Jednou z dalších informací je totiž to, že mám nos plnej soplu (a hoven) a okolí mého nosu vypadá jako... Sahara, vyschlá - nehezká. V krku mě pálí a kašlu jak o život.
A v tom žlutým autobusu byl šílenej hic. Strašný vedro. No a potom jsem z něj vylezl a BUM! - šílená zima. Fůůj...
Na stanici Florenc jsem nastoupil do žlutého metra (žlutý autobus - žluté metro) směr Zličín.
Všechno tak důvěrně známé a přitom - tak dávno. Znal jsem to všechno nazpamět, kroky, sednout, vylézt, po schodech... Metro mi dalo takovou nostalgickou náladu a i když jsem dojel domů, na pizzu, telefonoval, uklízel, nebo si povídal - vydržela mi.
Začínám si uvědomovat, že je to všechno jinak, než bych si přál.
Chtěl bych, aby lidé z Brna a Ovy bydleli spolu se mnou v Praze. Chtěl bych, aby knihovna toho génia stála na Letné. Chtěl bych, aby mi máma častěji vařila... Aby měla proč.
-
Je neděle ráno, maminka vedle spí. Já tu přemýšlím.
-in Prague?
-
Zmrzlé potrubí mojí mysli
vzpírá se
nechtít nic měnit, jen koukat
na to, že není kde být
a když jo, tak v Plísni