gavel's parking place
20081231
20081225
Reaguji!
To ne! Já... musím reagovat. Tak nějak jsem se rozhodl si pročíst své staré články na blogu a narazil jsem na tenhle http://veetlovesyou.blogspot.com/2008/07/ty-vole.html#comments .
A musím reagovat na komentář od Anonymního. (ať je to kdo je to)
Vladko jediný měl v té oranžové sračce mozek a jako jedinému jsem tam, dá se říct, fandil.
Díky za pozornost.
A musím reagovat na komentář od Anonymního. (ať je to kdo je to)
Vladko jediný měl v té oranžové sračce mozek a jako jedinému jsem tam, dá se říct, fandil.
Díky za pozornost.
Má chemická romance
Začíná zima. Lidé se oblékají tepleji, jejich obličeje růžoví, více spěchají domů - do tepla. Malý Jonáš prochází zahradou, otevírá branku, zavírá ji. Vychází na rušnou ulici. Na chvíli se zastaví a přemýšlí. Až mu dojde, že je ještě malý na to, aby se zastavoval a přemýšlel, vyrazí zase na cestu.
Sakra, Christmas!
Vánoce? Ajó! No však já něco napíšu, letos to bylo... no, bylo, no... Jen až budu dýl u netu...
A jinak šťastné a veselé! (jak trapné a ohrané -- a přesto... ACH!)
(VIVA AFRO! :-*)
A jinak šťastné a veselé! (jak trapné a ohrané -- a přesto... ACH!)
(VIVA AFRO! :-*)
20081218
20081215
20081212
20081211
If u know...
Ahoj. Jmenuji se Lenka a nemám ruce. Tento příspěvek za mně píše má teta, taktéž Lenka. Je moc hezká, má modré oči, zvláštní úsměv a ruce. Ale jaké... krásné. Nepopsatelně.
Narodila jsem se bez nohou. Maminka se moc durdila, že nejsem ONA, že nejsem vysněná, že nejsem princezna a nikdy nebudu tancovat valčík.
Ale po čtyřech letech mi nohy narostly. Z ničeho nic - byly tam. Maminka byla štěstím bez sebe! Její dceruška má nohy!
Všichni na mé nožičky koukaly jako na zázrak!
Ach, ja krásné časy to byly.
A potom maminka umřela.
/When you loose something you can´t replace.../
Bylo to moc smutné. Moc moc smutné a já jsem také byla moc moc smutná.
Žal mně zachvátil natolik, že mi zase zmizely nohy. Jednou v noci, cítila jsem to. Byl to strašný pocit, příšerný! Když vám do těla zarůstají nohy... chce se vám plakat. A já jsem také plakala.
Tak nějak jsem začala mizet celá - nemyslím jen duševně, doopravdy, mizela jsem. Byla jsem průsvitná, zakalená... Ubíhaly mi roky a já mizela. Postupně. Ale jistojistě jsem mizela. Každý večer jsem utíkala do jiného světa, jinam, pryč... Z pokoje už jsem se nesnažila dostat.
Když mi zbylo jen tělo, už jsem na nic nemyslela. Už jsem jen, jako velké nechutné vajíčko z hlavou, ležela a koukala. Koukala do stropu a ve skvrnách na stropu jsem viděla Svět.
/Those who are dead are not dead, they´re just livin´ in my head.../
Znala jsem ho jen chvíli. Jen párkrát prošel mým pokojem. A... už jsem to věděla. Věděla jsem, že ho miluji. Že bude mým mužem. Že budeme spolu šťastní... že s ním já budu konečně šťastná... Z toho štěstí jsem se zcelila. Byla jsem celá, měla jsem tělo, ruce, nohy - úsměv.
/Open harted as a heart can be.../
Zavrhl mě. Že nejsem ta pravá.
Pch! Pravá!
Copak v tomhle světě plném hnusu, bídy a podivností vůbec existuje někdo pravý?! Pravé si musíme vytvářet! Ne na ně čekat.
Zlomil srdce, otevřel oči. Přestala jsem být tou hodnou holčičkou. Už jsem nebyla ta usměvavá a pokorná. Teď přišel čas pro jiné věci.
/Confusion that never stops - closin´ walls and tickin´ clocks/
Dělala jsem naschvály.
Vykousla jsem si jazyk. Málem jsem umřela.
Vypíchla jsem si oko. Málem jsem umřela.
Usekla jsem si ruku. Málem jsem umřela.
Usekla jsem si druhou ruku. Málem jsem umřela.
Ukousla jsem si bradavku. Málem jsem umřela.
Ale vždycky jen málem. Aby se na mě museli dál divat. Koukat na to, jaký netvor se ze mě stal. Kvůli nim.
***
Ševo, nikdy se nepřestaneme bavit, protože každý můžeme navzájem za znetvoření toho druhého.
Narodila jsem se bez nohou. Maminka se moc durdila, že nejsem ONA, že nejsem vysněná, že nejsem princezna a nikdy nebudu tancovat valčík.
Ale po čtyřech letech mi nohy narostly. Z ničeho nic - byly tam. Maminka byla štěstím bez sebe! Její dceruška má nohy!
Všichni na mé nožičky koukaly jako na zázrak!
Ach, ja krásné časy to byly.
A potom maminka umřela.
/When you loose something you can´t replace.../
Bylo to moc smutné. Moc moc smutné a já jsem také byla moc moc smutná.
Žal mně zachvátil natolik, že mi zase zmizely nohy. Jednou v noci, cítila jsem to. Byl to strašný pocit, příšerný! Když vám do těla zarůstají nohy... chce se vám plakat. A já jsem také plakala.
Tak nějak jsem začala mizet celá - nemyslím jen duševně, doopravdy, mizela jsem. Byla jsem průsvitná, zakalená... Ubíhaly mi roky a já mizela. Postupně. Ale jistojistě jsem mizela. Každý večer jsem utíkala do jiného světa, jinam, pryč... Z pokoje už jsem se nesnažila dostat.
Když mi zbylo jen tělo, už jsem na nic nemyslela. Už jsem jen, jako velké nechutné vajíčko z hlavou, ležela a koukala. Koukala do stropu a ve skvrnách na stropu jsem viděla Svět.
/Those who are dead are not dead, they´re just livin´ in my head.../
Znala jsem ho jen chvíli. Jen párkrát prošel mým pokojem. A... už jsem to věděla. Věděla jsem, že ho miluji. Že bude mým mužem. Že budeme spolu šťastní... že s ním já budu konečně šťastná... Z toho štěstí jsem se zcelila. Byla jsem celá, měla jsem tělo, ruce, nohy - úsměv.
/Open harted as a heart can be.../
Zavrhl mě. Že nejsem ta pravá.
Pch! Pravá!
Copak v tomhle světě plném hnusu, bídy a podivností vůbec existuje někdo pravý?! Pravé si musíme vytvářet! Ne na ně čekat.
Zlomil srdce, otevřel oči. Přestala jsem být tou hodnou holčičkou. Už jsem nebyla ta usměvavá a pokorná. Teď přišel čas pro jiné věci.
/Confusion that never stops - closin´ walls and tickin´ clocks/
Dělala jsem naschvály.
Vykousla jsem si jazyk. Málem jsem umřela.
Vypíchla jsem si oko. Málem jsem umřela.
Usekla jsem si ruku. Málem jsem umřela.
Usekla jsem si druhou ruku. Málem jsem umřela.
Ukousla jsem si bradavku. Málem jsem umřela.
Ale vždycky jen málem. Aby se na mě museli dál divat. Koukat na to, jaký netvor se ze mě stal. Kvůli nim.
***
Ševo, nikdy se nepřestaneme bavit, protože každý můžeme navzájem za znetvoření toho druhého.
20081210
Tu bí or not tu bí
Nějak tak se ty svině kupí v hlavě
a je ten Vítold vůbec šťastný či ne?
Deds d kvestšn.
(spam? pardón...)
el mucko grande a Brnísko.
Oustrauva.
a je ten Vítold vůbec šťastný či ne?
Deds d kvestšn.
(spam? pardón...)
el mucko grande a Brnísko.
Oustrauva.
20081208
Jsem zlá
Jsem zlá a proto jsem se vkradla na tento blog nádherného jinocha Vítka a teď sem píši článek.
Před chvílí jsem dočetla osmnáctou kapitolu. Chce se mi příšerně spát. Nemohu však tento blog nechat bez jakékoli stopy mého vloupání, proto tedy pachtím tento nicneříkající text, který je vskutku o ničem. Achich ouvej, jsem časově vytížená. Proto se loučím s věrnými čtenáři tohoto blogu a přeji dobrou noc.
Ho ho ho.
Byla jsem tady.
FantomaskA.
P.S.: Vrátím se. Brzy.
Před chvílí jsem dočetla osmnáctou kapitolu. Chce se mi příšerně spát. Nemohu však tento blog nechat bez jakékoli stopy mého vloupání, proto tedy pachtím tento nicneříkající text, který je vskutku o ničem. Achich ouvej, jsem časově vytížená. Proto se loučím s věrnými čtenáři tohoto blogu a přeji dobrou noc.
Ho ho ho.
Byla jsem tady.
FantomaskA.
P.S.: Vrátím se. Brzy.
20081205
20081201
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)