// f //: 3. 10. 2008

20081003

"Be my Valentine!"

Den Sv. Valentýna.
Všichni se líbají, objímají, milují, vodí se za ruce, usmívají, slibují si krásný, dlouhý a plnohodnotný vztah.

A Gábina se rozchází s Mirkem.

Ten nic netuší a s květinou zvoní u jejích dveří. Naposledy se upravuje a dveře se otevírají. Mírně vrznou, když se v nich objevuje Gábinina matka.
"Gábinka je nemocná, Mirku. A bude vždycky. Teda - pro tebe. Ale ty kytky jí dám," řekne a s těmito slovy mu puget vytrhne z rukou a zavírá mu dveře před - teď již smutným a hlavně udiveným - obličejem.
Mirek vytáhne jednu Spartu a hledá zapalovač. Řekl si, že už nikdy nebude kouřit, že to udělá kvůli Gábině a plnou krabičku přímo před ní, téměř rituálně, roztrhá. K čemu je to teď?
Zapalovač je ale k nenalezení.

/

Jana brečí. Jde po ulici, kouří a brečí.
Pavel se s ní rozešel přímo na Valentýna!
"Se na to taky můžu vysrat!" křičí a kope do okolo ležících věcí.
A náhle jí napadne - udělá dobrý skutek. To určitě pomůže. Pak bude všechno... hezčí.

Prochází okolo nějakého honosného domu a na schodech stojí mladík, v puse cigaretu a něco hledá po kapsách. Jana se ihned chopí příležitosti udělat dobrou věc a vytahuje z kapsy zapalovač.
"Na," podává ho mladíkovi.

/

"Na," ozve se náhle Mirkovi za zády a když se otočí stojí tam nějaká hezká dívka a podává mu zapalovač.
"Ehm- Jo, díky...," chabě se usměje Mirek a zapaluje si cigaretu.
V tenhle moment chutná... delikatesně.

A ta holka nevypadá vůbec zle..., napadá Mirka.

/

Gábina kouká z okna.
Nikdy si nevšimla, jak hezký má Mirek zadek.
"Tyjo, fakt má, a jak!" kroutí hlavou.
A jak je... zhroucený. Kvůli ní...
Možná to s tím rozchodem moc... uspěchala.
Počkat! S kým se to tam baví? Co je to za couru?

----------------------------------------------

V německé romantické veselohře o stopadesátisedmi dějstvích by možná Mirek a Jana žili šťastně navěky věkův a Gábina by nadosmrti venčila pudly své matky. V našem příběhu se ovšem Gábina mistrně rychle převlékne, zkrášlí a vyletí z domu - takže se Jana s Mirkem ani nemohli pořádně poznat.
Jana se smutkem odchází a doma si dělá fazole s uzeninou.
Mirek a Gábina jdou na diskotéku a o dva a půl měsíce později podstupuje Gábina potrat.

Ale... aspoň jedno je pro Janu dobré. Je z tohohle příběhu z Valentýnského večera nejsympatičtější.

Zápis cesty do města a kolem dokola

Vystupujíc z vlaku, všímám si lidí. Jsou všichni tak zvláštní - vede to k zamýšlení. Ale toto není podstatou.

Hlavní nádraží Praha, vřava, vřava, vřava.

Jak to popsat jinak?

Všichni křičí a expresivní posunky vypadají spíš jako znaková řeč.
Na někoho se těší. Netěší. Kupují bonboniéry pro matky, babičky, tchýně, dcery. Pro syny autíčka nebo Ábíčko.

Vychází ten, proklatě dobrej, časopis ještě?
A jestli vůbec - je pořád tak proklatě dobrej? Není z něho jen další snůška Emo pouček a Spiderman fanklubů?

A zajímá to vůbec někoho?

Tramvaj číslo 14 a potom domov, ach, ano, domov s maminkou, značně nachcípanou - ale což, je to maminka a ta je jen jedna. Zvlášť ta moje. Ta je fakt jen jedna.

Televize, Přátelé na notebooku - zrovna né moc povedený díl.

A potom Mutti, značně vysílena nenadálou nemocí, usíná. Já odcházím do vedlejšího pokoje a píšu toto.

***

Víte, ono je to vlastně jednoduché.

Já jsem já a vřava je vřava.

To je neslučitelné.