Vánoce, Vánoce... odcházejí

Mrtvá ryba
koupená v Globusu

její život -
jedna velká louže -
skončil předevčírem večír

-komu se líbila ta barva její kůže?
-jen barvoslepým

-komu se líbilo šplouchání jejího ocásku?
-jen hluchým

-komu se líbilo to ticho, když jsou všichni pryč, jen radiátor občas cinkne?

-mrtvé rybě

Pět

Ševa má pět. Pět tváří.

Nenáviděná, podvedená, KONEC!

Drahá matko.

Po narození Anny, tvé vnučky, se vše změnilo. Nebylo tolik času, který bych Ti věnoval. Měl jsem příliš starostí. A teď bych měl litovat, vím. Ale tak to není.
To, že jsi zemřela... Není to má vina. Je to vina tvá. Ano, tvá. To tys vždy říkala, že až budeš ležet na smrtelné posteli, přijdeme všichni prosit o smilování a o peníze. O smilování? Absurdní, proč? A peníze? Ach ano, tato otázka mě potrápila dost. Nechtěl jsem prosit, nechtěl jsem litovat. A taky že ne.
Všechno se dá vyřešit. Dnes už ano. A tak jsem to dokázal i já.
Ta závěť, která leží na notářově stole je padělek. Velice kvalitní! Taky kolik peněz stál... Ale dědictví mi to vynahradí, všechno mi to vynahradí... To strašné dětství! Tvoji aroganci, která z Tebe byla cítit všude... Když jsem Tě v patnácti letech začal nenávidět, svedl jsem to na pubertu. Ale už to trvá třicet let! To není pubertou, ne! Nenávist nezmizí...
Fakt, že jsi mrtvá je jen fakt. To, že jsem teď milionář je též jen fakt. Ale o něco krásnější.
Nejlepší na tom všem je, že se nikdo nic nedozví. Už měsíce si cvičím věty typu "Prosím? Všechen majetek...? Můj?" a "Proboha! To musí být nějaká chyba!". Potom slzy vděku... A pak... Život jako v ráji.

Díky, matko, děkuji Ti.


Navždy milující, Patrik


*


Muž odhodil dopis do hrobu. Pleskl o rakev. Díky kapkám deště se nápis na obálce roztékal. NENÁVIDĚNÁ - NENVIDIÁ - NENENÁ - NNÁ - N - ...

Odstoupil od díry v zemi. Otočil se zády.

Zaměstnanci hřbitova vzali lopaty do rukou a dali se do práce.

Love Story

Místo? Gambrinus Bar U Pazďoucha, Letná. Čas? 3:17 ráno. Situace? Šárka, sedmnáctiletá studentka kuchařského učňáku, vchází do potemnělého podniku. V oparu kouře se za ní tvoří opar dýchatelného vzduchu, za chvíli ale zmizí. V místnosti je sedm lidí. Probudí se Vašek. Chvíli mu trvá, než odlepí mastnotou přilepené vlasy od desky stolu. Zakalený pohled, přimhouřené oči. Zaostří na obrys postavy. Špinavými nehty se poškrábe na krku. Anděl?, pomyslí si. To už jsem kurva zdech? Postava se utváří. Vašek nestačí zírat - rýsuje se jakoby dle jeho nejtajnějších přání! Jeho sny vytvořily toto zjevení! Ano, ta postava se tvoří přímo před ním! Nejdříve tlusté nohy, pak stejně tlusté boky. Z kouře se pomalu dostávají i obrovská prsa, až absurdně oteklý krk. A obličej! Václav zalape po dechu! Odporné naducané tvaře plné uhrů všech velikostí, všechny nacucané hnisem k prasknutí. Zmalovaná zakoutí očí, vlasy mastné, řídké, pyšnící se odrůstajícím růžovým melírem. Jen chvíli kouká a pak mu to dojde - tahle žena přišla za ním. Byl tak šťastný, jak jen pomocný asistent asistenta pomocného instalatéra může být.

Vstal. Byl šíleně opilý, ale to, co vyzařovalo z té dívky mu dodalo sil až až. Přistoupil k ní, upřeně se na ni zadíval. Ona je vážně první věc, která ho donesla až na práh střízlivosti. Neuvěřitelné. Existovala jen pro něj.

"Chcu... Chci -- Já! Já... Pivo?"

"Řezaný. Z desítky bliju."

Pili.
"Co ty... Tady?"

"Nevim. Se nudim doma, no."
Tak si přál, aby se s ním bavila, že nešel na záchod. Pomočil se. Jeho nohavice neměla na vybranou a moč jí pomalu protékala na podlahu plnou nedopalků a žvýkaček. Všimla si toho.

"Ty seš ale fakt úlet borec. Hej ale hafo!," smála se mu.

"To všechno jen pro tebe. Pro tebe."


Vzali se. Milovali se. Ona mu vařila, smála se jeho primitivnímu myšlení. On její primitivní mysl obdivoval.

Už zemřeli. Ale drželi se u toho za ruce. Špinavé nehty u růžových se třpytkami v rozích.

Hey! Devil me!

Malá tečka - sunouc se po papíře - porodila čáru. A pak zemřela.

Vztah moderní doby

Mladá žena, která nikdy nebude mít děti, sedí a kouří. Vždy to ráda dělá, balkon je jejím útočištěm. Cucat bonbony, kouřit, sedět.
Občas přijde mladý muž. Vyhrne ji sukni, stáhne kalhotky a vnikne. Nikdy nevynikal, ale vždy vniká. Mladá žena mu říká Franík. Nezná jeho jméno, nikdy s ním nemluvila. Nikdy se mu nepodívala do tváře, ani on jí. Vždy se díva nahoru. Na nebe. Prostě Franík. Nebo Marcel? Co už. Ale jedno věděla mladá žena jistě. Nechce Franíkovi ublížit. Ani ho zklamat. Tak - ač zbývalo ještě osm cigaret a čtrnáct bonbonů - jednou vstala. Šla do svého bytu a deset minut se nevracela. Když se objevila, táhla za sebou pytel. Obrátila jej a na zem spadlo několik věcí. Konvice, sklenice marmelády, dvě prkna, několik hřebíků a vycpaná liška. Nejdřív napustila konvici vodou a dala pít květinám na balkoně. Ty začaly intenzivně sát. Potom vzala prkno a přitloukla ho k plastové židli. Její židli. Tak deset centimetrů mezera - potom druhé prkno. Zvedla ze země lišku. Mrtvé pohledy se setkaly. Psychická a fyzická smrt. Kde je rozdíl? Kladivem vymlátila vycpanině mrtvý chrup, zuby cinkaly o podlahu. Strčila prst do marmelády, přičichla. Hrušková. Nenapadalo ji ironické okomentování této skutečnosti. Tak rovnou strčila prst do otevřené tlamy. A ještě jednou. A zas. Po chvíli byla tlama promazaná. Mladá žena doufala, že nevyschne. Neměla by. Doufejme. Poté zapříčila liščinu hlavu mezi dvě prkna. Podívala se na výsledek. Spokojenost. Není proč to odkládat, řekla si. Otočila se a skočila přes zábradlí balkonu.
Po pár dnech se ukázal mladý muž. Á, už si sundala oblečení, usmál se, když nahmatal chlupatý otvor. Vnikl. Klouzalo to. Užil si sex svého života. A ještě několik dalších. Nikdy nepoznal rozdíl.

Mladá žena nikdy nechtěla nikdy nikoho zklamat.

Fakta versus sen

Letíc nad mořem, zamyslel se. Jak to? Vždyť letím. Letím! Bez ničeho, žádný aeroplán, žádná křídla. Co se děje? Sen? Nechci - ale zatraceně moc - se nechci probudit. Další dávka šedi. K čemu to? Letěl. Usmíval se. Stačilo mu to. Nemělo by? Proč?

Rozchod

Muj blog je sice sexy, milej, sympatickej a hodnej kluk, ale prestal jsem ho mit rad. A okoli take neni zrovna vrele... Proto mi oznamil, ze uz ho to na svete nebavi a z techto duvodu se dozhodl nas opustit. Rozejit se se svetem. Pry vas ma rad. Jen nejak citove ochladl. A to hodne.