Mladá žena, která nikdy nebude mít děti, sedí a kouří. Vždy to ráda dělá, balkon je jejím útočištěm. Cucat bonbony, kouřit, sedět.
Občas přijde mladý muž. Vyhrne ji sukni, stáhne kalhotky a vnikne. Nikdy nevynikal, ale vždy vniká. Mladá žena mu říká Franík. Nezná jeho jméno, nikdy s ním nemluvila. Nikdy se mu nepodívala do tváře, ani on jí. Vždy se díva nahoru. Na nebe. Prostě Franík. Nebo Marcel? Co už. Ale jedno věděla mladá žena jistě. Nechce Franíkovi ublížit. Ani ho zklamat. Tak - ač zbývalo ještě osm cigaret a čtrnáct bonbonů - jednou vstala. Šla do svého bytu a deset minut se nevracela. Když se objevila, táhla za sebou pytel. Obrátila jej a na zem spadlo několik věcí. Konvice, sklenice marmelády, dvě prkna, několik hřebíků a vycpaná liška. Nejdřív napustila konvici vodou a dala pít květinám na balkoně. Ty začaly intenzivně sát. Potom vzala prkno a přitloukla ho k plastové židli. Její židli. Tak deset centimetrů mezera - potom druhé prkno. Zvedla ze země lišku. Mrtvé pohledy se setkaly. Psychická a fyzická smrt. Kde je rozdíl? Kladivem vymlátila vycpanině mrtvý chrup, zuby cinkaly o podlahu. Strčila prst do marmelády, přičichla. Hrušková. Nenapadalo ji ironické okomentování této skutečnosti. Tak rovnou strčila prst do otevřené tlamy. A ještě jednou. A zas. Po chvíli byla tlama promazaná. Mladá žena doufala, že nevyschne. Neměla by. Doufejme. Poté zapříčila liščinu hlavu mezi dvě prkna. Podívala se na výsledek. Spokojenost. Není proč to odkládat, řekla si. Otočila se a skočila přes zábradlí balkonu.
Po pár dnech se ukázal mladý muž. Á, už si sundala oblečení, usmál se, když nahmatal chlupatý otvor. Vnikl. Klouzalo to. Užil si sex svého života. A ještě několik dalších. Nikdy nepoznal rozdíl.
Mladá žena nikdy nechtěla nikdy nikoho zklamat.
5 komentářů:
Píši sem ten komentář, Vítku:) No...aspoň měla někoho, kdo jí pravidelně pomáhal vydávat zvuky(tím chci říct, že asi moc nenakecala, když byla sama). Jinak se mi to líbí a to vážně, ale liška by mě nenapadla.
PS:A napiš něco veselého, prosím.
Musela jsem to číst pořád dál. Oujé, Vítku.
TOŽ já se trapně přidám k davu.
Hej, Věnceslave, tohleto... to je fakt dobrý. Dost hodně moc.
O tohle nás, věrné čtenářky, přeci nemůžeš připravit! (Takže, jak jistě chápeš, žádné rušení blogu NEBUDE.)
Děkuji za pozornost a přeji Vám příjemný let.
:D však víš
Já jen doufám, že nejsi ten mladý muž... :D
Okomentovat