"Jak to myslíte? Používáte?!"
"Tak jak to řikám, né? S váma je ale keců vokolo a vokolo... Ale pořád se vopakujou, kurva...!"
Matka se na může podívala. Zvysoka a drsně. Byla to zvyklá dělat na služebnictvo.
S ním, tím podivným mužem, který přišel, odnesl její dítě a zmizel, to ani nehlo. Jen se zasmál.
"Tak paninko," řekl pobaveně, "Já můžu klíďo hnedka vypadnout. Stačí říct."
"To ať vás ani nenapadne, pane."
"Pozdě, dámo, pozdě. Už mě to napadlo a taky to hnedko udělám."
Otočil se. U dveří se zastavil. Čekal.
"To nebudete škemrat? Prosit vo vodpuštění? Vo dítě?!," zeptal se a vypadal vážně udiveně. "Vostatní to dělaly. A dělaj. Porád.. Porád se ptaj a kecaj nesmysly."
"Nebudu se vás prosit. S člověkem, jako jste vy, se nechci bavit. Jen jedna věc by mě zajímala. Co jste udělal s mojí dcerou? A kde je teď?!," řekla matka a hned si připadala lépe. Měla na chvíli nadvládu nad tím individuem.
"Použil jsem ji. Použil a teďko.. Teďko je tuším ve skladu. Čeká na tříděníčko... Sou z toho docela slušný prachy...," promluvil muž.
"Tříděnčko? Prachy? Vy.. BASTARDE!," rozzuřila se matka a rozběhla se k němu.
"Vy si říkáte člověk? VY?! NE! Vy jste jen obyčejný ničema! Prase! Proč? Proč to děláte? A CO vlastně vůbec děláte?"
"Dyť už sem vám to řikal! Bavím se. Beru matkám jako ste vy jejich miláčky a používám je jako věci. Sou to výhodný joby, to vám povidám. Prostě vemu nějakou část těla a strčím ji k jiné, staršího člověka. Ten pak dál funguje jako novej kus a za to mi slouží. Podivejte...," vysvětloval muž a u toho si rozepínal košili. Když to udělal, matka uviděla jeho hrudník. Hrudník, ale ne jen ten obyčejný hrudní koš starších mužů. Asi čytři na sebe naskládané dětské hrudníčky. Byly úzké, hubené. V horní levé části tepal obrys srdce. Pod kůží vyskakoval a zase mizel, nikdy však ne úplně.
Muž se zase zahalil.
"Už chápete vo co go?!," zeptal se s úsměvem.
Matka nemohla popadnout dech. Co jste udělal s mojí dcerou? CO?! VY HNUSÁKU!," křičela a mávala pažemi. Vtom jedna z nich upadla. Matčina paže vyklouzla z rukávu a skončila na zemi. Než si to matka uvědomila, stačila ještě chvíli křičet. Potom to spatřila a vykulila oči na svoje rameno. Rukáv z něho vysel, prázdný hedvábný rukáv. Ruka ležela na zemi a vypadala zvláštně - úplně ničila krásu a uspořádanost pokoje.
"Už chápete proč je to tak výhodnej job todlecto spojování?!,"
