VLY (probablyforever)

magnetický pole
tvýho psa

ozařuje moji
duševní rovnováhu




20080721

Sídliště Barrandov, konečná stanice. Prosíme, vystupte.

Sedíme na Andělu, čekáme na tramvaj domů, jsou asi čtyři hodiny ráno. Už nějakou dobu pozorujeme kluka, (muže, idiota, nácka...) který kope do, v okolí ležících a stojících, věcí. Očividně si připadá drsně a zajímavě. Fuj. Tramvaj přijíždí a my k ní míříme. Do prostředních dveří prvního vagonu se snaží vstoupit onen kluk (muž, idiot, nácek...) a tváří se jako king kingů všech nejkingovatějších kingů. Adéla - procházejíc kolem něj - utrousí "To je ale frajer!". Reakce přichází okamžitě. "Co je, kundo?!," ozve se nám za zády. Smích, nastoupení do zadního vagonu, smích...

Vítek a Áda, noční tramvaj, Praha, přibližně pul paté ráno.

Přichází obavy. Kluk (muž, idiot, nácek...) měl při sobě dva své kamarády, kteří nepůsobili o nic chytřeji. A všichni tři byli svalnatí a velcí... až hanba. Co když vystoupí na konečené jako my? Co budeme dělat? Adélu znásilní a Vítka zkopou a domlátí tak, že na to ani jeden nezapomenou.





Vítek a Áda, Sídliště Barrandov (konečná stanice), Praha, před třičtvrtě na pět ráno.

Áda a Vítek vystupují. A ano, je to tak. Kluci (muži, idioti, nácci...) vystupují taktéž. Skara! Do prdele svatýho Petra!

Rychle jdou opačným směrem než oni. Kmitají nohama... A je to tak. Ti krásní a milí nácci (teď už "jen" dva) jdou za nimi. To ne! TO NE! Panika! Konec světa! Ti je vyřídí jako nic, když budou chtít! A taky že chcou. Vítek a Áda vyděšeně kráčí směrem k policejní stanici.

"Tam nám nic neudělají! Před policajtama nám nic neudělají!," podotýká Vítek.
"Jo? Tak to není ale vůbec jistý!," má pravdu Áda.

Krásní a milí agresoři totiž (po krátkých manévrech obcházení, kterým chtěli nadběhnout Vítkovi a Ádě) dusali přímo za nimi.

Tak to začíná být vážné! Poslední ohlédnutí Vítka prozrazuje tušené a děsivé pohledy. Muži (kluci, idioti, nácci...) běží za nimi. Ne! NE!



Totálně vyklepaní A a V běží také. Třesouc koleny odolávají pokušení poblít se strachem a zatáčejí za roh. "Jo! Vždyť tady za rohem je už můj barák!," orientuje se Vítek. "Klíče!," křikne a Adéla je mrštně vytahuje z tašky. Za moment jsou opravdu u vchodových dveří, za další moment jsou za nimi.



Absolutně vystresovaní lezou do výtahu, o 15 vteřin později z výtahu a za chvíli (úplně stejně vystresovaní) vchází do Vítkova pokoje.



Kouří, pobaveně a zároveň vystrašeně se baví o chvílích, které prožili.



Adéla jde do koupelny, lehá si do postele, usíná...



Vítek sedá k počítačí a kliká... w w w tečka b l o g g e r tečka c o m.



***



Ty vole! My žijem´!



Vážně jsme se málem posrali strachy!

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

No ty vole, já bych asi byla v takové situaci natolik vystresovaná, že bych se nemohla hnout, počkala bych na ně a nabídla se jim sama.
Mnohem lepší je sexuální deviant, který člověka sleduje zpovzdálí (takže člověk o tom úchylovi vůbec neví a aspoň v tu chvíli se nebojí) až u vchodových dveří pomalu přijde, počká až člověk odemkne a rožne a teprve potom se o něco pokusí, což je samozřejmě okomentováno hlasitým křikem, takže ten mizera sklopí uši (i jiné údy) a mizí do noci s nepořízenou.

Anonymní řekl(a)...

Ta Adélina fotka na konci je hrozně moc pěkná :)

Jinak - kruté. To mi připomíná, že jsme dnes spaly u naší milé Nikolky H. a na stěně se pyšnil plakát Vlasti zdar.

veet řekl(a)...

Ježiš! To si děláš legraci! Doufám, že jste ho řádně poblily(i)?!

Anonymní řekl(a)...

Tak vysoko na stěnu nevyprsknu, každopádně jsem se musela dost držet, když ráno přišel ten její Tomáááááš :/

Anonymní řekl(a)...

Teda, to bylo napínavé čtení.
A Nika mi přijde hrozně... divná. Asi kvůli tomu Tomášovi.

veet řekl(a)...

Tomáš je pořád ten stejnej ušatej obráběč kovů (a romů) ?

Anonymní řekl(a)...

To jste mi zdrhli, když jsem usnula?

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Ivano, jo tenkrat jsme zdrhli(