Její smrt (theneverendingstory)

Matka vychází ze supermarketu. Líné odpoledne se táhne k večeru a šero už hledá skulinky.

Nastoupí do svého Cadillacu, tleskne a auto se pomalu vznese do vzduchu.
Usímvá se. Je šťastná. Je to pár let od jejího úplného rozpadu a rozkladu; ona se cítí skvěle.

Jak auto pomalu nabírá výšku, ozve se z reprobeden nad její hlavou Příjemný hlas.
"Dobrý den, zde je Váš příjemný hlas. Něco k pití?," odříkává a zní opravdu mile.

"Ano, prosím. Jednu minerální vodu."

"S ústřicovým výtažkem? Udělá Vám dobře na žaludek. Byl proveden scan vaší osoby a v nejbližší době přijdou jisté potíže," radí hlas nenuceně.

"Dobrá, ano," odpoví Matka a směje se. Kolikátého že je dnes? Jak ten čas letí.

Ze dveří se vysune stojánek a v něm sklenice s čirou tekutinou. Matka kelímek vyndá a vděčně se napije. Stojánek se tiše zasune.

Po napití se cítí líp. Ale hlad jí útočí na mozek už nějakou dobu, ona však dlouho odolávala - kvůli dietě. Nyní strčí ruku do tašky ze supermarketu. Vytáhne z ní dva rohlíky s mandlemi a sušenku. Jídlo rozbalí a následně sní. Obaly položí na sedadlo vedle sebe a ty se rozpadnou na miliony malých částic, které potom vletí do odsávací trubice.

"Zrecyklováno," ozve se.

Matka kývne, možná trochu nevózně. Občas ji až otravuje to neustále opakování. Vždyť ona ví, že když odpadky vletí do odsávačky, jsou zrecyklovány. Nemusí to slyšet pokaždé, když se děj opakuje.

Promne si kotník. S tím kotníkem budou problémy, ví to, proto taky do supermarketu jela.

"Scan pravého kotníku, prosím."

"Probíhá... Diagnóza... Hotovo. Váš kotník je značně obnošen, je doporučována okamžitá výměna," říká úderně Příjemný hlas.

"Ano, ano..."

Sáhne znovu do tašky a vytáhne papírový sáček. Z něho vyjme lesknoucí se kotník. Starý oddělí od nohy a nový připevní. Místo ohmatá a pokývá hlavou. Lepší, lepší...

Kolikátého že to je...?

"Kolikátého že to je?," ozve se nahlas.

"Dnes je 23. 15. 3665, paní."

"Děkuji, díky...," promluví Matka.


Ten čas opravdu tak letí...