Díky ti, Bože, že existuje ta geniální osoba! Díky ti natisíckrát!
Adéla Koutná, ano, to je ta osoba, která existuje. A to je ta osoba, která kdyby nebyla, nebyl... Týjo, nebyl by Vítek Svoboda Vítkem Svobodou. (Ani Frantou Jordanem...)
Ale komu to mám vykládát, že?
Prostě je za mnou (PROČ?!) dálší nádherné flákání a smích na různých místech po celém bytě. Ach. Kino? No, nic moc, ale to ostatní...
Rozbít pár stolů, posprayovat spoustu ploch, plánovat psí holocaust, prát se o peřinu, zmateně běhat po zastávkách pražského metra, fotitfotitfotit, polemizovat nad technikou Afro, psát Kateřině Jacques, tancovat jak 3D Bobík, krabatět čelo nad představou křenové polívky, potkávat prdící umělce s taškou vyrobenou z obalu na kočičí granule, hrát imaginární pexeso, stříkat sníh, lízat Daru, pálit OsloHrochoSlony; čumět na horrory o ženě, která nakonec neumře (a nikdo to nechápe), kouřit nudle (čínské, juch!) a být happy jak masturbační banán...
Ač to zní extrémně puberťácky, toť náplň mého štěstí.
Když jsi odjela, ještě jsem na nástupišti asi deset minut stál.
Až se s rachotem písmena informační tabule změnila na KOLÍN, HL.N. 10:39, otočil jsem se a šel jsem vstříc oranžovým zítřkům a bez Adélky, která znamená stop existenčním krizím, jsem se cítil jako... Vítek bez Adélky.
Muže od T-Mobilu jsem už nepotkal.
Ale nevím o věci, která by mi v tu chvíli byla víc jedno.
1 komentář:
Já... Já jsem byla hrozně šťastná. Děkuju.
A pokud jsi byl šťastný i ty... Nezbývá než dodat: Vžžžt, velryba. Vžžžt, velryba, mám bod. :)***
Okomentovat