M

Zdál se mi strašný sen - fuj...

---

Já a Adéla Koutná běžíme lesem. Je brzo ráno, je hezky.
Přibíháme k první překážce - já se zastavuju, Adéla Koutná však běží dál a dřevěnou tyč přeskakuje; nejspíš s ní počítala. Udělám to samé a běžím a běžím. Adéla běží vedle mě, usmíváme se na sebe. Otočím se na ni a- skrz její hlavu je proťat šíp. Adélka padá k zemi a já brzdím. Když se s hrůzou otočím... Adélka nikde není. Rozhlížím se. Ale Adéla Koutná je pryč. Jdu dál lesem. Po chvíli sě po pravé straně něco objeví, pak zase, pak zas... Přibližuje se to. Za moment kolem mě probíhá Adéla Koutná, směje se a pobízí mě k běhu. Já se přidávám a na všechno zapomínám, nepřemýšlím, jen běžím a užívám si toho divně páchnoucího - ale příjemného - vzduchu...
Všude je rudo. Už vím, co to tak smrělo. Hoří, celý les je v plamenech a já a -- a --
Adéla Koutná zase zmizela. Všude okolo je kouř, oheň, zmatek. Tma.

Já a Adéla Koutná běžíme lesem. Je brzo ráno, je hezky.
Jsem překvapený tou krásou - po tom hnusu.
Všechno se jeví jako nádhera, všechno se leskne a směje.
A teď - uvědomuju si - teď je ten moment, kdy se to stalo! Kdy šíp propíchl Adélce hlavu! Musím to změnit, říkám si. Musím to-- !
Stojíme uvnitř zhrouceniny nějakého hradu. Adélka se tiskne k zemi. Také se přitisknu. Vzápětí se ozve střelba a strop spadne na nás dva, schované, uvězněné, zmatené...
"Chi chi chi... Chi chi.. Chi...," zní odněkud zblízka. Odhrnu kupu kamenů a uvidím něco, co jsem nikdy nechtěl vidět.
Adélka Koutná leží na podlaze. Ale už to není TA Adélka, kterou znám a... tak.
Nemá oči, důlky má prázdné; má holou hlavu a vrásčitou kůži po celém těle. I na té hlavě. Šíleně se směje.
"McDonald je támhle... Zvládneme to...! Je blízko, blízko...," opakuje a řehtá se věcem, které já nevidím.
Nejsem schopen slova.

Adélce poklesnou končetiny. Je mrtvá.

Vykouknu z okna.

"ÁÁ!" vykřiknu.
Dívám se přimo do obličeje mladé slečně, s tím divným kšiltem s velkým žlutým M.
"Budete si přát?" ptá se.


Stojím u McDriveu a pláču.